Jestli něco může udržet naše záda fit, nebo je opět do kondice dostat, pak je to pravidelný a správný pohyb, kam chůze samozřejmě patří.
Fyzioterapeuti a specialisti na lidské tělo rádi používají pro chůzi termín: lokomoce, lokomoční pohyb, hybný stereotyp lokomce, tedy přemísťování se z místa na místo s potřebnou/nutnou motivací dostat se odněkud někam.
Pohledem historie, zhruba do půlky 20. století, než jsme si téměř všichni sedli na celý den na židli a do auta, se člověk přemisťoval většinou po svých nohou, bavíme-li se o vzdálenosti menší, než je 5 km, tedy v lokalitě např. bydliště. S touhou dostat se dál a rychleji jsme buď sedli na koně, osla nebo velblouda, nebo do kočáru. Nicméně vlivem průmyslové revoluce jsme postupně vymysleli prostředky, které nám sice pomohly objevit kus světa daleko od domova a přesun výrazně zrychlily, ale bohužel také přispěly k nárůstu našeho pohodlí - K ŽIVOTU BEZ POHYBU, resp. BEZ CHŮZE. Dnes dokonce upřednostňujeme, aby byla ona "lokomoce" hlavně bez naší námahy a co nejrychlejší.
Čas sice ušetříme, ale čím jej nakonec vyplníme?
Tady je to samozřejmě individuální, každý máme svůj žebříček priorit trávení volného času. Bavíme-li se ale o hledání času na pohyb a kompenzaci přetěžování našeho těla, uvědomíme si, mnohdy až ke konci dne, kolik hodin jsme zas jen proseděli, projedli a strávili nehnutě. Nemluvě o vlivu každodenního stresu. A tak, pod vlivem vyčerpání a únavy, přistupujeme ke trávení večerních hodin po celém dnu buď jen lenošením, povalováním, pojídáním a popíjením čehokoliv, co stres úspěšně, snadno a rychle eliminuje, anebo v lepším případě opět sedáme do auta nebo tramvaje, abychom VYJELI za svým oblíbeným sportem, či do fitka na cvičení. (Nikoliv VYŠLI či JELI NA KOLE, anebo si dali rovnou za cíl to nejjednodušší - svižnou procházku, projížďku na kole či krátký běh, umožňují-li to klouby.) V souvislosti s obdobným efektem, jaký má rychlá chůze na tělo, tím spíš s efektem NORDIC WALKING, se pak tento přístup stává opravdu paradoxem dnešní doby.
Svižná chůze, nebo i kratší běh, je ve své podstatě také cvičení.
Chůze je náš přirozený pohyb, stejně jako potřeba - PŘEŽÍT! Tedy, měla by být, akorát v trochu jiném kontextu než kdysi - dnes potřebujeme pohyb a chůzi K PŘEŽITÍ NEPŘEJÍCÍ DOBY, která nás posadila a v přirozeném pohybu úplně utlumila. Všestranný pohyb a chůzi si tak už musíme plánovat, hledat na ni čas a hlavně vůli. Protože -
čím méně chodíme, tím méně vnímáme jaké pocity na těle i duchu chůze přináší, až to dočista zapomeneme. A kde není intenzivní prožitek z pohybu, není ani touha po něm.
ČÍM JE OBYČEJNÉ CHOZENÍ PŘÍNOSNÉ?
Řekla bych - přestaňte číst, zvedněte se a běžte alespoň na 30 min ven se rychleji, v tempu projít, a hned budete vědět. Tady je (nekonečný) seznam možných variant, jak se po návratu budete cítit:
- osvěžení, čerství
- anebo naopak - příjemně unavení, ale díky tomu usnete dřív a prospíte celou noc (možná konečně zas!)
- nebudete chtít topit v ložnici, protože ten osvěžující chladnější vzduch je prostě lepší
- ucítíte, že se vám líp dýchá, začnete doma častěji větrat a celkově míň topit
- budete mít možná hlad, ale snízt sáček chipsů nebo párky se vám najednou chtít nebude
- půjdete dřív "na velkou" (možná konečně zas!)
- ucítíte svaly na těle, které jste dlouho nevnímali
- budete mít dobrou náladu (aktivita = endorfiny, hormony štěstí)
- a taky radost, pokud jste potkali své známé a zapovídali se (a nehledali o nich info na IG, FB, ...)
- příjdete na řešení nějaké zapeklitosti, problému
- budete mít "chuť" na vašeho partnera/partnerku (možná konečně zas!)
- ...
Ten seznam je fakt nekonečný. A co teprve po té, kdybyste takto chodili denně.
